Přeskočit na obsah

4. díl – Kveik

#febrewery bude o norském přístupu k vaření piva, konkrétně o Kveiku, což je taky souhrnný název pro kmen kvasnic historicky používaný při výrobě piva v Norsku.Image
Někdy se zaměňuje kveik jako pivní styl a kveik jako kvasnice, správnější přitom je ve významu kvasnic.

Kveik myšlený jako druh piva je norský farmářský ejl, který každý farmář vařil trochu odlišně, společným prvkem byly větve jalovce a dalších stromů/keřů na filtraci. 
Tyto větve (v pivařství jinak výjimka) se přidávaly jak na úplný začátek rmutování pro předání aroma, tak i na konci se s pomocí dalších větví filtrovala sladina pro další proces vaření piva.

Slad a/nebo obilí si vyráběli farmáři sami, proto ten odlišný výsledek na každé farmě. 
A nyní se dostáváme k té záhadné věci.

Je to kveik ring a sloužil k uchování, předávání a hlavně vložení kvasnic do mladiny, kterou čekalo kvašení.

Prstenec se (s kvasnicemi na něm) vložil do mladiny a kvasnice na něm se rozmnožily v sladké mladině.

Tady prstenec ve spilceImage
Tím započalo kvašení a po určité době, kdy bylo plně rozjeté, sládek prstenec vyjmul, zavěsil nad spilku a nechal okapat a uschnout.

Takto usušené kvasnice uschoval do příštího kvašení. V případě potřeby mohl svůj prstenec půjčit sousedovi, kterému třeba předchozí várka zkysla. 
Náčiní na přenášení kvasnic nemusel být jen prstenec, někdy to mohl být jen špalek s dostatečným povrchem nebo vyřezávaný špalíček jako v případě tohoto exponátu z norského muzea.Image
Na závěr jazykové okénko.

Norské slovo pro domácí kvasnice “kveik” pochází ze staronorského “kvikk” ve významu zdravý, živý, rychlý. Anglické “quick” (rychlý) pochází ze stejného základu. 
A na úplný závěr – psal jsem, že prstenec sloužil k přenášení kvasnic z várky do várky. Ale kde se vzaly ty úplně první kvasnice? Nápovědou vám může být odlišnost od běžného postupu výroby piva (tu jsem zmínil) a druhá nápověda – kde taky jsou kvasnice na víno?